Keňa – první dojem

Keňa – první dojem

Keňa, jedna z nejexotičtějších zemí, jaké si vůbec dokážete představit. Kdo nebyl v podobné zemi, neuvěří, jaký je to kulturní šok.

Jsme zvyklí žit s elektřinou, čistou pitnou vodou, plynem a spoustou dalších věcí, bez kterých si život vůbec nedokážeme představit.

Tento zájezd jsme s přítelem vybrali na poslední chvíli dva týdny před Vánocemi. Tím, že byl na poslední chvíli, tak byl o dost levnější než kdybychom ho plánovali dlouho dopředu. Měli jsme našetřené peníze a zdálo se mi to jako skvělý nápad, ohřát se v teplých krajích.

Odlet byl za dva dny, tak nebyl moc čas zjišťovat, co je tam pěkného k vidění a na co si dát pozor. Jediné, co jsme na poslední chvíli zjišťovali, bylo očkování, zda můžeme vyrazit jen tak bez a jaké nemoci hrozí. Žádné očkování už jsme nestihli a dokonce jsme našli i informaci, že nás do země bez očkování nepustí, ale nakonec jsme vyrazili jen tak a vše proběhlo v pořádku.

Cesta byla dlouhá asi 9 hodin s jedním mezipřistáním na Zanzibaru, kde to také vypadalo moc pěkně, i když jen z letadla.

Po příletu do Keni jsme vystoupili na menším letišti, které bylo jednodušše zařízené, ale čisté. Venku jsme našli české delegátky, které nás navedly k autobusu, který nás měl zavést do hotelu. Venku bylo pěkné horko, naštěstí autobus byl klimatizovaný a cesta tak šla zvládnout celkem bez úhony. Hned u výjezdu z letiště jsme viděli ozbrojené vojáky, kteří hlídali letiště.

Už po deseti minutách jízdy jsem byla v šoku a říkala jsem si, kam jsme to přijeli.

Letiště, kde jsme přistáli, leží u největšího města Mombasa v Keni. Už projížďka po samotném městě byl kulturní šok, to jsem ještě nevěděla, co dalšího přijde. Všude byl velký provoz, stánky se vším možným, bazary oblečení, obchody s motorkami, dřevěné ručně vyřezávané postele a další nábytek a spoustu dalších možných věcí.

Když jsme po delší cestě vyjeli konečně z přeplněného města, jeli jsme po silnici, která je u nich hlavní silnice, ale sotva odpovídá standardům, na které jsme zvyklí. I když u nás v ČR také některé silnice nejsou skvělé, ale u nich i ta hlavní silnice připomíná spíše širokou polní cestu, žádný beton, asfalt, ale spíše uježděná hlína.

Projížděli jsme jejich vesničkami, každá z nich čítala jen pár domečků, nebo spíše chatiček. Některé domečky byly větší a pár z nich i zděných, většinou ale měli hliněné chatky se slámovou střechou o velikosti 2×2 metry. U těch bohatších byly uvázané kozy, které místním lidem poskytují mléko a alespoň základní obživu.

Lidé tam žijí velmi skromným životem, jsou odkázáni na počasí a zda jim bude dopřána voda pro růst obilí, ovoce a dalších základních surovin.

Po dlouhé cestě a prvním šoku jsme dorazili na hotel, který byl pěkně zařízený, bylo tam několik bazénů a jídlo jsme měli přístupné po celý den. Pokoj byl také pěkně zařízený, měli jsme krásnou velkou dřevěnou postel a dřevěné obložení v koupelně.

První dojem z Keni byl zvláštní, ale nakonec to byla pěkná dovolená se spoustou zážitků.