Co je to snímač?

Snímač je jeden z nejdůležitějších prvků digitálních fotoaparátů. Je to elektronický čip, který snímá požadovaný obraz, intenzitu světla a jas jednotlivých barev.

Snímače

Lze je rozdělit podle konstrukce, nejrozšířenější je typ CCD a méně používaný CMOS, jsou tvořené pravoúhlou maticí pixelů. Jednotlivé čtvercové buňky snímače jsou uspořádané jako milimetrový papír. Základní rozdíl mezi CMOS a CCD je v přenosu elektrického náboje ze snímače.

CCD snímač je dvourozměrná sestava nepatrných světelných sběračů, které se nazývají fotoreceptory. Počet fotoreceptorů na snímači určuje maximální míru rozlišení snímků, kterou lze zachytit.

Jednotlivé fotoreceptory přesně měří dané barvy dopadajícího světla. Jeden typ fotoreceptorů měří množství modré v dopadajícím světle, jiný měří množství červené a další množství zelené.

Obvykle je značné množství fotoreceptorů pro každou barvu rozloženo na snímači digitálního fotoaparátu ve tvaru šachovnice. Když je otevřená clona, příchozí světlo dopadá na fotoreceptory, z nichž každý měří jas základní barvy, která na něj dopadá.

Čip vestavěný na desce vevnitř fotoaparátu poté využívá procesu převodu z analogové do digitální podoby za účelem stanovení množství základní barvy receptoru a pak ji interpoluje s hodnotou sousedních receptorů (jiných základních barev) a stanoví množství absolutní hodnoty barev bodu obrazu daného receptoru.

Rozlišení snímače

Rozlišení se udává v megapixelech (neboli milionech obrazových bodů). Běžné CCD snímače dnešních digitálních fotoaparátů a kamer mají rozlišení od 6 do 12 Mpx, ale existují i snímače s rozlišením výrazně nižším nebo i vyšším. CCD snímače mají ovšem i další vlastnosti, a proto neplatí vžitý názor, že čím vyšší je rozlišení, tím je CCD prvek kvalitnější.

Citlivost snímačů

Jmenovitá citlivost většiny snímačů se pohybuje okolo ISO 100, základní citlivost snímače má jednu typickou vlastnost a tou jsou světlocitlivé buňky, snímače při tomto nastavení dokážou vygenerovat největší signál.

Kromě vlastního signálu produkuje snímač ještě digitální šum, čím vyšší signál a menší šum, tím kvalitnější obrazová informace. 

V digitálním fotoaparátu zatím nelze dobře řešit vyšší citlivost tak jako u klasického filmu, musí nastoupit technologie elektronického navýšení citlivosti čipu. Umělé navýšení signálu vede k ještě většímu šumu než při nedostatku světla nebo signálu.

V praxi platí, že citlivost do ISO 400 je dobře použitelná, avšak při nastavení citlivosti snímače na ISO 800 a více často narůstá šum tolik, až je fotografie nepoužitelná. Tato zkušenost platí pouze u kompaktních digitálních fotoaparátů s malými snímači. Firmware přístroje při vyšších hodnotách ISO, jako např. ISO 3200, proto, aby odstranil šum, doslova obraz rozmyje.

Snímače u digitálních zrcadlovek jsou několikanásobně větší, větší jsou i jednotlivé buňky, které jsou tak schopné pojmout více elektrického náboje. V praxi se šum digitálních zrcadlovek pohybuje v menších hodnotách než u kompaktů. Použití citlivosti ISO 400 je bezproblémové, podobně ISO 800 a u nejlepších modelů je možné použít i ISO 1600 nebo ISO 3200.

Jak si nastavit na fotoaparátu ISO se dozvíte v dalším z článků na tomto webu.